Grand opening, up to 15% off all items. Only 3 days left

"Téměř dva měsíce jsem nenakupoval žádné opravdové": boj stipendistů

Čtení: 5 min

"I se 700 eury bojuji, a přesto mám dojem, že jsem vyšší třída mezi nejistými." V 18 pařížském obvodu se Arthur*, 19 let, čekal hodinu ve frontě v Restos du Coeur. Jako každý týden si přijde vyzvednout obědový balíček. Co „ušetříte dvacet až třicet eur“ na kupní síle, říká student dvojího diplomu z historie a arabštiny na Sorbonně. "Pomáhá mi hlavně mít v obchodech velmi drahé produkty, jako jsou vajíčka," říká s nákupní taškou v ruce.

Echelon 7 na nejvyšší úrovni Crous, rodilý Bretonec si od svého příjezdu do Paříže v srpnu 2020 musel utahovat opasek. Kromě stipendia 573 eur měsíčně dostává doplatek od babičky a matka své nejlepší kamarádky. Nedostačující však na pokrytí nezbytných výdajů. „Nemohu uhradit zdravotní náklady. Tam si musím nechat vytrhnout zuby moudrosti, ale nedělám to, “říká mladík.

Kromě nájemného ve výši 403 eur (bez podpory na bydlení) a výdajů na jídlo je jeho měsíční rozpočet rychle utracen: dvacet eur knih pro univerzitu, osmnáct eur za průkaz Navigo, zhruba deset eur za předplatné médií a na hudební platformu... A to natolik, že se jeho život scvrkává na počítání: „Někdy si zajdu na drink a vyčíslím si to v produktech, které jsem si mohl koupit při svých nákupech. Například si říkám: „To je o láhev sójového mléka méně“. Pro Arthura je distribuce potravinové pomoci vždy lepší variantou než jednoeurová jídla Crous. "Tato věc je chiméra, soubor je tak řídký, že jsem vždy připlácel."

Poušť v lednici

V univerzitní restauraci Clignancourt v 18. pařížském obvodu máme opačný názor. Zde si s jedním eurem můžete dát míchaný salát, těstoviny carbonara a jogurt. Opatření, které bylo zavedeno loni v lednu pro všechny studenty, je od září 2021 určeno pouze pro stipendisty.

Podle Národního centra pro univerzitní a školní práce jich na začátku školního roku využilo 275 000 lidí po celé Francii. „Hodně mi to pomáhá. Je to pětkrát až desetkrát levnější než v pekárně,“ komentuje svůj plný talíř 18letý Saïd Hitana. Překvapený, že to není případ ostatních studentů, vysvětluje, že „vždy jedl [jeho] hlad“. "Myslím, že to záleží na Crousovi: v Port-Royal [Ve arrondissement de Paris, ndlr] je menší výběr," nuzoval jeho soudruh na lékařské fakultě.

Daleko od univerzitních jídelen zůstávají ledničky prázdné. V té Lucie*, 23leté studentky filmu, svádí jídlo souboj. Pár vajec, brambory, napůl snědený tác raviol, láhev prošlého mléka. „Už skoro dva měsíce nechodím na žádné pořádné nákupy,“ přiznává mladá žena, která se občas obejde bez večeře. Aby ušetřila čas, ale také „z lenosti“, nakupuje na svém chytrém telefonu, aniž by se stěhovala ze svého ubytování Crous o rozloze 16 metrů čtverečních ve Vth obvodu hlavního města.

ČTĚTE TAKÉ

Zhoršila se ekonomická situace znevýhodněných studentů?