Grand opening, up to 15% off all items. Only 3 days left

Když se milujeme, když se rozcházíme: "Vykopli mě jako teenager, když mi je 77 let"

První den

Jsem vdovec a jsem deset let v důchodu. Svou ženu jsem znal od 4 let, vyrůstali jsme spolu. Osmnáct měsíců v rakovině a já se ocitám úplně sám u snídaně a nemám nikoho, s kým bych mohl mluvit o dni, který mě čeká. Jedna z mých dcer také zemřela před dvaceti lety při autonehodě. Jsem trochu v depresi, nejsem připraven žít sám.

Takže se zapojuji do neziskového světa, abych se zaměstnal a nečelil příliš své osamělosti. Začínám pomáhat migrantům, trávím téměř osmdesát hodin týdně tím, že jim pomáhám vyplňovat jejich administrativní složky. Pro mě jasná věc: můj otec byl Žid, trpěl za války. A to jsem byl seismolog, hodně jsem cestoval. Migrace je skutečně místem, kde se nacházejí nejvíce diskriminovaní.

V rámci sdružení může dobré svědomí dobrovolníků zastínit jejich úvahy. Ale je tu „ona“, pro kterou se věci zdají upravenější. Setkávám se s ní na přijímacích sezeních, během kterých zkoušíme lidi. Jsem za svým stolem, není to ode mě moc daleko. Pozoruji ji, je hezčí než průměrné dámy jejího věku, živější a také panenkovější. Na rozhovory reaguje jinak, chápavější: je psychiatrička.

Jednou sobotu jsem na ulici, na kole s košíkem plným potravin, které jsem udělal k večeři, kterou večer pořádám ve svém domě. Když jste ovdovělí, družnost je komplikovaná, protože lidé jsou zvyklí na párové interakce. A najednou už nejste dva, zatímco oni nadále pracují ve dvojicích. Očekával jsem, že mi tito přátelé budou oporou v mém zármutku, uvědomil jsem si, že se děje pravý opak, že je na mně, abych znovu vybudoval sociální vazby a ujistil je o svém novém postavení.

Na tomto rohu chodníku ji potkávám. Zdravím ho, povídáme si. Má čas mi říct, že žije sama, že je dvakrát rozvedená a je ráda, že může konečně dýchat a dělat to, co dělat chce. Zvu ho, aby přišel na večeři domů s mými hosty. Netrápí mě její potřeba nezávislosti, představuji si, že po dvou manželech potřebuje být volná, a to je pochopitelné.

Zbývá vám přečíst 69,48 % tohoto článku. Následující je pouze pro předplatitele.

Související články

10 způsobů, jak zůstat v bezpečí, když žijete sami

10 způsobů, jak zůstat v bezpečí, když žijete sami

Hôtels, restaurants : les pourboires payés par carte bancaire bientôt défiscalisés

Hôtels, restaurants : les pourboires payés par carte bancaire bientôt défiscalisés

« J’étais une pourriture le soir et un bon flic le matin » : rencontre avec « Haurus », le policier-voyou de la DGSI

« J’étais une pourriture le soir et un bon flic le matin » : rencontre avec « Haurus », le policier-voyou de la DGSI

Comment bien dessiner une rose : nos méthodes

Comment bien dessiner une rose : nos méthodes